Elegie o dvou růžích.

Stanislav Mráz

Elegie o dvou růžích.
Ó růže milostná, kterak v můj záříš zrak, kterak jsi líbezná, co vůně sladké dštíš, jak živá, růžerůže, jsi, jak teplá v ruce mojí, neb všechny paprsky, co líbaly tě v roji, do hloubi kalichu bezpečně uložíš. Blesk s hromem rozbijí pojednou lidský květ, pak svítí do rakve úsměvné slunce dál. Přicházím k děvčeti slíbati krásné čelo, přicházím v zlatých snech, srdce by rozprávělo, však není děvčete a máj nás oklamal. Jest-li že, dívko, spíš, nás nemuč a již vstaňvstaň. Avšak zní mnohý pláč, je zříti černý šat, je bledá tvoje tvář a mlčíš v drahých středu, a růže má se skví na studenějším leduledu, tvém čele bělostných a lákajících vnad. [22] Mé srdce odchází v tom květu s tebou spat a v mocných polibcích vydávám duši svou, svět tvrdý s bohem buď, jde rovněž růže milá, zajisté ráda jde, jsi její družka bílábílá, avšak jsi andělská a zbýváš vítěznou. Na mrtvém čele tvém má živá růže řeč, kterak ty odcházíš ve srdci rajský ples, ohromnou nevinnost, milosti silné plání, snů zlato hvězdnaté, lilije dětských přání, kterak ty vkročuješ v tu chvíli do nebes. 23
Básně v knize Písně člověka:
  1. Chvíle v podvečer.
  2. Pozdrav.
  3. Ranní.
  4. Moře se nebojím.
  5. Ve sněhu, který svítí.
  6. Peníz daně.
  7. Když růže zhasnuly.
  8. Přítomnosti.
  9. Země.
  10. Naděje.
  11. Dum resurgeret...
  12. Elegie o dvou růžích.
  13. Na brzkou shledanou.
  14. Podmořské poklady.
  15. Červánek.
  16. Myšlénce že jest bůh.
  17. Syn člověka.
  18. Spánek.
  19. Všem, kteří se táží, co je svaté.
  20. Meč a mlat.
  21. Krásný večer.
  22. Muž ve skále.
  23. V přátelském objetí.
  24. Filomela.
  25. Strom.
  26. Od pevného člověka.
  27. Bez slzy.
  28. Zpěv přísných slepců.
  29. Ave.
  30. Víno.
  31. Dítě.
  32. V týž čas.
  33. Fantasie o slzách.
  34. Při českém poháru.
  35. S křížem.
  36. Mír.