Pozdrav.

Stanislav Mráz

Pozdrav.
Když večer přichází a tmí se údoly, když stojí věže tmy a mlhy na vodách, mající v nebi hrot a hrot ten hvězdný lesk, co mluvíš do nebe, kam trčí topoly, kam vzpíná člověk skráň a letí květný prach? Když se ptáš večerem, budem-li luně blížblíž, a láska nachází svůj ve hlubinách svit a dává píseň v ret, ó by jsi ruce spjal, tvůj rozzářil se zrak a za tu denní číš kéž svoji Dilaram dovedeš pozdravit. Ó valné moře hvězd, když sázíš písně v ret a snění v bílou skráň, ať víš, že tlukot žil, můj dech, můj živý zrak, mé dlaně pohár jest, je zpěvu mého déšť a nitra vroucí květ, čím se kdy nejvyšší den boží honosil. [6] Ó když se vynoříš, milenka leskem svým, den zašel, sladce spí ve klíně slaných vod daleko od země, božímu trůnu blížblíž, jak vůní růžovou, jak dechem slavičím a zvonem prsou mých lkáš, jásáš, hovoříš! Ó sepni ruce své a upři oko v dál, přes vlny upři je a přej si oslepnout anebo pro lásku či láskou spasných sil. Ó drazí, kéž by jen, ó nikdo nevydal hlavu ni lyru nám v hněv vod a v trudný proud! 7
Básně v knize Písně člověka:
  1. Chvíle v podvečer.
  2. Pozdrav.
  3. Ranní.
  4. Moře se nebojím.
  5. Ve sněhu, který svítí.
  6. Peníz daně.
  7. Když růže zhasnuly.
  8. Přítomnosti.
  9. Země.
  10. Naděje.
  11. Dum resurgeret...
  12. Elegie o dvou růžích.
  13. Na brzkou shledanou.
  14. Podmořské poklady.
  15. Červánek.
  16. Myšlénce že jest bůh.
  17. Syn člověka.
  18. Spánek.
  19. Všem, kteří se táží, co je svaté.
  20. Meč a mlat.
  21. Krásný večer.
  22. Muž ve skále.
  23. V přátelském objetí.
  24. Filomela.
  25. Strom.
  26. Od pevného člověka.
  27. Bez slzy.
  28. Zpěv přísných slepců.
  29. Ave.
  30. Víno.
  31. Dítě.
  32. V týž čas.
  33. Fantasie o slzách.
  34. Při českém poháru.
  35. S křížem.
  36. Mír.