Ranní.

Stanislav Mráz

Ranní.
Ze chýží andělé se vrací v jitřní výš přes špice stromoví, které se zachvějí, ze chýží vrací se, kde sili naději ve oči umdlené a v spánku zavřenézavřené, když na zem vylili snů opojivou číš, vrací se v červáncích jitřního plamene. Za nimi modlitba člověka vešla v let: zůstaň mi v hrudi plam, v oku mi zůstaň vznět, kterýž jest poklad náš, království naše jest, má touha veliká, budiž mi bratrem sen, znamení úmluvy a zůstaň v říši hvězdhvězd, chrám srdce úplně až bude ozlacen. Ze zlata svatých snů chci kopí svoje mít, chci míti pancéř svůj, luk, hledí zářící, chci míti přílbu svou, nebo chci vítězit. Přes vlny táhnu blíž za zrakem rajských vnad, tě, slunce, volám v klín, v hlubiny klesám rád, jest-li že perlu svou zde chytnu v pravici. [8] Je bílá cesta sen, po níž si vedu dál, je cesta oděná v bělostných květů šat a srší daleko své vůně vzácný pal. Já věřím, vede nás pod zjevem čtvera lun, hvězd vojem vítězným líbezná napořád nás vede najisto před nutný boží trůn. U brány prsou svých když stojím, ať jsem zdráv. Ať důvěřuji dni, jenž blaze začíná, že dál týž překrásný ponese zlatohlav. Rozmnož se čistý květ, který má hlubina, má z boží milosti, věrný za trudných dob, který jest vždy živý a přeletá můj hrob. 9
Básně v knize Písně člověka:
  1. Chvíle v podvečer.
  2. Pozdrav.
  3. Ranní.
  4. Moře se nebojím.
  5. Ve sněhu, který svítí.
  6. Peníz daně.
  7. Když růže zhasnuly.
  8. Přítomnosti.
  9. Země.
  10. Naděje.
  11. Dum resurgeret...
  12. Elegie o dvou růžích.
  13. Na brzkou shledanou.
  14. Podmořské poklady.
  15. Červánek.
  16. Myšlénce že jest bůh.
  17. Syn člověka.
  18. Spánek.
  19. Všem, kteří se táží, co je svaté.
  20. Meč a mlat.
  21. Krásný večer.
  22. Muž ve skále.
  23. V přátelském objetí.
  24. Filomela.
  25. Strom.
  26. Od pevného člověka.
  27. Bez slzy.
  28. Zpěv přísných slepců.
  29. Ave.
  30. Víno.
  31. Dítě.
  32. V týž čas.
  33. Fantasie o slzách.
  34. Při českém poháru.
  35. S křížem.
  36. Mír.