Chvíle v podvečer.

Stanislav Mráz

Chvíle v podvečer.
Hle, včely vracejí se z luhu, na křídlech pyl, z mozolné ruky kleče pluhu zemdlený oráč upustil, znoj s čela horký stírá. Svit denní volně zmírá..zmírá... Stín roste, splývá, skřivan ztich’ ve hluboku brázd útulných. Květ se již zavřel, cvrček výsknul a ticho kol; uzounkým srpem měsíc blýsknul a hvězdy svolal na údol. Zří míruplný dolů v to moře lidských bolů, v tu krůpěj blaha; slavík právě vpad’ a obé začal v rokot sladce tkát. [5]
Básně v knize Písně člověka:
  1. Chvíle v podvečer.
  2. Pozdrav.
  3. Ranní.
  4. Moře se nebojím.
  5. Ve sněhu, který svítí.
  6. Peníz daně.
  7. Když růže zhasnuly.
  8. Přítomnosti.
  9. Země.
  10. Naděje.
  11. Dum resurgeret...
  12. Elegie o dvou růžích.
  13. Na brzkou shledanou.
  14. Podmořské poklady.
  15. Červánek.
  16. Myšlénce že jest bůh.
  17. Syn člověka.
  18. Spánek.
  19. Všem, kteří se táží, co je svaté.
  20. Meč a mlat.
  21. Krásný večer.
  22. Muž ve skále.
  23. V přátelském objetí.
  24. Filomela.
  25. Strom.
  26. Od pevného člověka.
  27. Bez slzy.
  28. Zpěv přísných slepců.
  29. Ave.
  30. Víno.
  31. Dítě.
  32. V týž čas.
  33. Fantasie o slzách.
  34. Při českém poháru.
  35. S křížem.
  36. Mír.