S křížem.

Stanislav Mráz

S křížem.
Neseme všichni kříž do Golgot tisícerýchtisícerých, a co má vzdechů hruď, je marno jeden dát, je marnost slzení, vší truchlivosti šat a zasmušený hled jak tisíc výčitek a hlodu teskný vznět. Každý tě poznává jen podle rány v boku hluboce bolestné, jest-liže na skráni koruna bodavá se tobě přiklání a říkáš hledě výš: tvá svatá vůle buď, schyl se k nám tvoje říš. Nes ten kříž zmužile, nes ho po cestě tvrdé, zde v cestě nejlepší kamení trudné jest. Až bůh si vzpomene, mír pošle s bledých hvězd, však setře čela znoj a anděl stoupivší zastaví ostrý boj. Když přijdeš nejvýše na nutnou Calvarii, tam dokonáno díš vadnoucím pozdním rtem a ihned brány ráj otevře do kořán a od těch strašných ran duch silný vyletnuv stává se andělem. [62]
Básně v knize Písně člověka:
  1. Chvíle v podvečer.
  2. Pozdrav.
  3. Ranní.
  4. Moře se nebojím.
  5. Ve sněhu, který svítí.
  6. Peníz daně.
  7. Když růže zhasnuly.
  8. Přítomnosti.
  9. Země.
  10. Naděje.
  11. Dum resurgeret...
  12. Elegie o dvou růžích.
  13. Na brzkou shledanou.
  14. Podmořské poklady.
  15. Červánek.
  16. Myšlénce že jest bůh.
  17. Syn člověka.
  18. Spánek.
  19. Všem, kteří se táží, co je svaté.
  20. Meč a mlat.
  21. Krásný večer.
  22. Muž ve skále.
  23. V přátelském objetí.
  24. Filomela.
  25. Strom.
  26. Od pevného člověka.
  27. Bez slzy.
  28. Zpěv přísných slepců.
  29. Ave.
  30. Víno.
  31. Dítě.
  32. V týž čas.
  33. Fantasie o slzách.
  34. Při českém poháru.
  35. S křížem.
  36. Mír.