Muž ve skále.

Stanislav Mráz

Muž ve skále.
Ó duchu, nezalkej ve prsou tvrdých skal, když sedíš zakletý a vidíš v širý svět, co bolu vykvétá, co okamžik ho dal, tvá ruka nechvi se a nerozpaluj hled. Ta země musí lkát a plakat musí zem, noc zajde neblahá, smích vzejde východem. Když ruka na meči spát musí a zas spát a vidět srdce tvé ty křivdy a ten stesk! Když musí viděti milenců chudých řad a dívky spoutané, co přece očí lesk tak mají čarovný, ret zpěvný, libý dech, hruď hněvem nechvi se, máj v květných přijde snech. Hle, zdravé útěchy co přišlo v tvrdost cest, nám apoštolů vstříc prostičký vyšel mrak. Je luna útěchy, je zaslíbení hvězd a vavřín dokvétá ve stínu pro náš znak. A k tobě, zkoušený – zři v dáli světla pruh – již anděl přichází, tne v pouta – a tys bůh. [38]
Básně v knize Písně člověka:
  1. Chvíle v podvečer.
  2. Pozdrav.
  3. Ranní.
  4. Moře se nebojím.
  5. Ve sněhu, který svítí.
  6. Peníz daně.
  7. Když růže zhasnuly.
  8. Přítomnosti.
  9. Země.
  10. Naděje.
  11. Dum resurgeret...
  12. Elegie o dvou růžích.
  13. Na brzkou shledanou.
  14. Podmořské poklady.
  15. Červánek.
  16. Myšlénce že jest bůh.
  17. Syn člověka.
  18. Spánek.
  19. Všem, kteří se táží, co je svaté.
  20. Meč a mlat.
  21. Krásný večer.
  22. Muž ve skále.
  23. V přátelském objetí.
  24. Filomela.
  25. Strom.
  26. Od pevného člověka.
  27. Bez slzy.
  28. Zpěv přísných slepců.
  29. Ave.
  30. Víno.
  31. Dítě.
  32. V týž čas.
  33. Fantasie o slzách.
  34. Při českém poháru.
  35. S křížem.
  36. Mír.