Víno.

Víno.
Kdykoli pohlédnu, jak výše kolem tyčí se vine úponka a hrozny plné visí, šťavnaté, zlatité, zovoucí k utržení, již vidím družný kruh a slyším jeho pěnípění, neb číše přesladká na retu píseň křísí. A již mi stoupá v skráň ten plamen, který šlehne v to čelo skloněné nad pohár blýskavýblýskavý, a tisíc krásných snů tušímtuším, co slavně žehne, tu sílu do oudů, tu mladou bujarost a srdce tající ve démantový skvost. A vidím obrázekobrázek, po vlnách utišenýchutišených, tak náhle stišených jak mezi plesem táhne milostná družina a karavany vznět uprostřed vnadných žen napolo obnaženýchobnažených, v břeh Arkadie jdou a jde pouť milá v před. A vidím mudrce, co pohár v ruce mřelimřeli, a slyším souzenésouzené, co ryčně o něm pěli mluvíce, zde je vše a dále není nic. Též pestrých tisíce si připomenu bájíbájí, jak hrozny čarovně a obrovité zrají. [55] To slunce ukládá se do nich volně, tiše za zpěvů líbezných drobotin ptačích v mlází, ukládá plamenem se v zrnko kulaté. Až skane do číše a kdos ji v hrdlo srazísrazí, ve svátek největší žít bude dvakráte. A jenom při víně na vrchu roznícení a jenom nasycen milostí touto boží, cítící volný se, překonav svět a hloží, Salomon vyrazí a bude slavně pět, co potrvá do Krista příštích let. 56