Fantasie o slzách.

Stanislav Mráz

Fantasie o slzách.
Když z jasných prohlubní se vznoří opět den růžový nad vrcholy, třesk zbraní probudí, rozchvěje ples i boly, skutečnost věje zas, soudíme prchlý sen a k slzám v mnohý zrak postačí vánek jen, aby ty slzy vzbudil. Ta krásná oblaka, jimiž se těšíme, k nimž oči upíráme, ta skvělá oblaka jsou lidské slzy samé, však svého života za plachost nemohou, že mrtva, bělostná putují oblohou a za večera svítí. A potom přijde noc a květy třikráte prudčeji dýchat budou a rosa upadne na haluz puků rudou, na astru smuteční, na trávu útlou tak a věrných pomněnek v upřímný, stálý zrak s oblaků těchže spadne. A čárný víly zjev na dlouho do jitra u sladkých prodlí květů, a ony pocítí milostnost božských retů, a nebe mladost svou, těch rosných perel třpyt vypijí s rozkoší, velikých kapek kmit a svoji čistou krásu. [60]
Básně v knize Písně člověka:
  1. Chvíle v podvečer.
  2. Pozdrav.
  3. Ranní.
  4. Moře se nebojím.
  5. Ve sněhu, který svítí.
  6. Peníz daně.
  7. Když růže zhasnuly.
  8. Přítomnosti.
  9. Země.
  10. Naděje.
  11. Dum resurgeret...
  12. Elegie o dvou růžích.
  13. Na brzkou shledanou.
  14. Podmořské poklady.
  15. Červánek.
  16. Myšlénce že jest bůh.
  17. Syn člověka.
  18. Spánek.
  19. Všem, kteří se táží, co je svaté.
  20. Meč a mlat.
  21. Krásný večer.
  22. Muž ve skále.
  23. V přátelském objetí.
  24. Filomela.
  25. Strom.
  26. Od pevného člověka.
  27. Bez slzy.
  28. Zpěv přísných slepců.
  29. Ave.
  30. Víno.
  31. Dítě.
  32. V týž čas.
  33. Fantasie o slzách.
  34. Při českém poháru.
  35. S křížem.
  36. Mír.