V týž čas.

Stanislav Mráz

V týž čas.
Zvuk jako o pancíř když kopí zazvoní a potom meč o meč a bitvy hučení tím vzduchem tajemným, jenž zve se počátek, jenž váží tolik jako život náš, pluje a zanáší se v nevyzpytnou dál a rovněž bezmeznou, v půvabném zamžení, nechtící vědět nic a jejíž měsíc vzplálvzplál, jakmile první šeř se k vrchům přikloní a přes den vztažena k ochraně klesá páž. Tam někde vysoko nad zájmy všedních hlav je člověk přebledý a v sebe ponořený, jenž silný, trpící jde v dumách, zasmušený a zpívá o světle, máji a o plameni a ráji, který v díl připadne opět světusvětu, neb přijde velký čas, kde vše se vracet bude, odkad se vznořilo, hvězd pásy v slunce rudé, a člověk v první ráj ve lásky zanícení té lásky po cestě, kdež růží uzardění, kde slavík rokotá, toužebně šumí splav. A potom vrátí se do božských všecko retů. [58] Však dole volá kdos: bojboj, to je moudrost přecpřec, a kde boj nejkrutší, tam vždy mne nalezneš, a jiní kývají si libujíce též: boj, boj jest heslo mé, má tužba a můj dech. A opět zpěvný zvuk po kraji letí všem. I tehdy praví se: to samozřejmá věc, naprosté bloudění, je-li kdo básníkem. Čas týž jde, jediný, neznalý cesty zpět a slunce tu též zář šle na prach, srdce, květ. 59
Básně v knize Písně člověka:
  1. Chvíle v podvečer.
  2. Pozdrav.
  3. Ranní.
  4. Moře se nebojím.
  5. Ve sněhu, který svítí.
  6. Peníz daně.
  7. Když růže zhasnuly.
  8. Přítomnosti.
  9. Země.
  10. Naděje.
  11. Dum resurgeret...
  12. Elegie o dvou růžích.
  13. Na brzkou shledanou.
  14. Podmořské poklady.
  15. Červánek.
  16. Myšlénce že jest bůh.
  17. Syn člověka.
  18. Spánek.
  19. Všem, kteří se táží, co je svaté.
  20. Meč a mlat.
  21. Krásný večer.
  22. Muž ve skále.
  23. V přátelském objetí.
  24. Filomela.
  25. Strom.
  26. Od pevného člověka.
  27. Bez slzy.
  28. Zpěv přísných slepců.
  29. Ave.
  30. Víno.
  31. Dítě.
  32. V týž čas.
  33. Fantasie o slzách.
  34. Při českém poháru.
  35. S křížem.
  36. Mír.