Muž ve skále.

Stanislav Mráz

Ó duchu, nezalkej ve prsou tvrdých skal, když sedíš zakletý a vidíš v širý svět, co bolu vykvétá, co okamžik ho dal, tvá ruka nechvi se a nerozpaluj hled. Ta země musí lkát a plakat musí zem, noc zajde neblahá, smích vzejde východem. Když ruka na meči spát musí a zas spát a vidět srdce tvé ty křivdy a ten stesk! Když musí viděti milenců chudých řad a dívky spoutané, co přece očí lesk tak mají čarovný, ret zpěvný, libý dech, hruď hněvem nechvi se, máj v květných přijde snech. Hle, zdravé útěchy co přišlo v tvrdost cest, nám apoštolů vstříc prostičký vyšel mrak. Je luna útěchy, je zaslíbení hvězd a vavřín dokvétá ve stínu pro náš znak. A k tobě, zkoušený – zři v dáli světla pruh – již anděl přichází, tne v pouta – a tys bůh.

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

529. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. MRTVÝM. (Antonín Klášterský)
  2. V lese. (Bohuslav Čermák)
  3. Když šlo processí. (Xaver Dvořák)
  4. V pláči temný mrak se žene, (Rudolf Mayer)
  5. ZAS PŘIŠLY JSTE... (Čechoslav Ostravický)
  6. Spoutaní. (Julius Alois Koráb)
  7. Mé srdce ranila jsi... (Xaver Dvořák)
  8. Co tobě po tom! (Herma Pilbauerová)
  9. Upomínky. (Adolf Heyduk)
  10. Po klekání. (Augustin Eugen Mužík)