Po klekání.

Augustin Eugen Mužík

Kdy večer tajemný k nám lehkým kročejem skrýt spěchá údolí i květná, svěží lada, a tichým na zemi být hostem sobě žádá, tu zavzní klekání. Co dum a bájí v něm! A pak zpěv pastýřů se ozve. Stáda různá jich píseň svolává tak vážná, teskná, luzná, vždy slaběj’ zní – až noc vše skryje klidným snem. Tak Lásko, dozní-li Tvé v duši klekání po dnu, jenž krátký byl, a večer juž se stmívá, Tvé oko naposled se v slzách na nás dívá, pak stáhneš záslony a zpíváš ku spaní. A jest ten tichý zpěv tak smutný, zádumčivý jak píseň pastýřů, jíž prostřed stmělé nivy svá stáda volají, ztracená po pláni.

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

127. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XVIII. Oh! jak rád si vycházím v noci stín (Gustav Pfleger Moravský)
  2. Elegie. (Augustin Eugen Mužík)
  3. Když šlo processí. (Xaver Dvořák)
  4. DNY JDOU – – (Vladimír Frída)
  5. OKNA VEČER. (Adolf Brabec)
  6. IMPROMPTU. (Adolf Bohuslav Dostal)
  7. Za pohádkou. (Karel Babánek)
  8. VZPOMÍNKA. (Adolf Brabec)
  9. Až do houštin temnošera (Adolf Heyduk)
  10. ANDANTE. (Karel Babánek)