Elegie.

Augustin Eugen Mužík

Cypřiš dumný zvolna nad hrobem se kloní, jak jím pohne vítr tichý, tajemný. Noční rosa pláče velké slzy pro ni, slavík pěje kdesi zpěv svůj dojemný, píseň v dál se tratí, až i s tichem splývá, ozvěna jen slabě znovu si ji zpívá. Nežli píseň sirá zajde zcela v lkání zůstanu a stlumím marné povzdechy. Dlouho do půlnoci, déle do svítání, nechť to srdce najde míru, potěchy. Jeden květ jen vezmu s jejího si rovu, abych nad ním doma mohl plakat znovu.

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

1. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Po klekání. (Augustin Eugen Mužík)
  2. Když šlo processí. (Xaver Dvořák)
  3. XVIII. Oh! jak rád si vycházím v noci stín (Gustav Pfleger Moravský)
  4. 7. S trudem svým se vracím z doubí – (Václav Bolemír Nebeský)
  5. DNY JDOU – – (Vladimír Frída)
  6. Pod topoly. (Jaroslav Vrchlický)
  7. OKNA VEČER. (Adolf Brabec)
  8. Angelus Dei. (Augustin Eugen Mužík)
  9. Jak pomníky nade hroby (Rudolf Mayer)
  10. Za pohádkou. (Karel Babánek)