Elegie.

Augustin Eugen Mužík

Elegie.

Cypřiš – smutný strom to

onť truchlí nade vším, co zastíní.

Byron.

Cypřiš dumný zvolna nad hrobem se kloní, jak jím pohne vítr tichý, tajemný. Noční rosa pláče velké slzy pro ni, slavík pěje kdesi zpěv svůj dojemný, píseň v dál se tratí, až i s tichem splývá, ozvěna jen slabě znovu si ji zpívá. Nežli píseň sirá zajde zcela v lkání zůstanu a stlumím marné povzdechy. Dlouho do půlnoci, déle do svítání, nechť to srdce najde míru, potěchy. Jeden květ jen vezmu s jejího si rovu, abych nad ním doma mohl plakat znovu. [70]

Kniha Jarní bouře (1882)
Autor Augustin Eugen Mužík