IV.

Jaroslav Vrchlický

Ó, lásky já jsem rozsil dost, však nevzešlo mé osení, tož musí sebe duše má objímat v lásky toužení. Tu básnictví jsou luzné hry, v stín besídek tu srdce pílí, jeť vážný přítel bádání a moudrost společník je milý.

Patří do shluku

jmeniny, přání, vděčnost, blažit, vděčný, požehnání, toba, hojnost, přát, vroucí

997. báseň z celkových 1413

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XXIV. Tě viniť nechci, že by tvoje vzorná (Gustav Pfleger Moravský)
  2. 3. Druhý přítel odpovídá. (František Zdobnický)
  3. V. a Běla. (Šebestián Hněvkovský)
  4. O Běle na známé. (Šebestián Hněvkovský)
  5. Jest to cesta, to mé putování! (František Sušil)
  6. Tys poznala mé srdce. (František Chládek)
  7. VI. Tak nekonečně, drahá, nekonečně (Adolf Heyduk)
  8. Kázeň v lásce, zákon pro hlupáka... (Adolf Heyduk)
  9. 40. Jiní snadno vyvýšiti znají (Jan Kollár)
  10. Už je pozdě! (Adolf Heyduk)