II.

Jaroslav Vrchlický

II.
Jak neměl Pavel zjevit boží divy, když s nebe zpět se vrátil v tělo svoje; mé srdce skrylo lásky do závoje mé myšlenky i touhy mé let snivý. Tož co jsem viděl, stvořil, mlčenlivý vše skryju v hruď svou, dříve spánky moje se šedinami pokryjí, než boje a touhy své bych zradil v klevet lživý. Však jestli duch můj podlehne přec v boji, mou vinou nebude to, pouze žáru, jímž trávím se a v jehož hynu znoji. Jen pomni, duch že brzy těla tvaru zmdlen výhost dá, když ty milostí svojí v čas vláhu nedáš jeho suchopáru.