III. NA SMRT KRISTA.

Jaroslav Vrchlický

III.
NA SMRT KRISTA.

Starého hříchu ty odměno klatá, nic se závistí tvojí bytost skládá, ty poplatnice a ty družko Hada, ty hrdá potvoro a nestydatá! Ty myslíš, tvoje žeň že vrchovatá, že každý tvor již pod tvé žezlo padá, mníš vládce všeho tvá že zmohla vláda? Ty klamným bludem státníků jsi jata. Bys Kristu sloužila a ne On tobě, On stoupil v propast, ty’s volila zbraně i pole, křížem utkaná’s v své zlobě. Živ Kristus – padla’s, nechť jest v smrti mdlobě, zář taká šlehá z jeho božské skráněskráně, že neskryješ své tmy již ani v hrobě. 165