I. ZPĚV O LICHVÁŘÍCH.

Jaroslav Vrchlický

I.
ZPĚV O LICHVÁŘÍCH.

1-1Jak sestry tři, jež spolu užívaly 1-2jednoho oka, kterým, kdo zřel na ně, 1-3byl změněn rázem v kámen tvrdé skály: 2-1Tak rovněž já, když octnul jsem se maně 2-2ve středu davu hnusně hltavého, 2-3jenž s hanbou bezohledně, svrchovaně 3-1Svýmsvým lichvařením loupil, pověst jeho, 3-2čímž v tomto i v zlém světě mrzce zvučí, 3-3já prohlížel tu tíseň davu zlého. 4-1Však ctného doktora duch velký učí 4-2mne v jiné strany obracet se tváří, 4-3vše skrývá mi, zkad protivenství pučí. 5-1Pak srdce, v němž se různé dojmy sváří 5-2část po části v svou navrátiti vládu 5-3se jeho umění a radě zdaří. 172 6-1A „Synáčku můj“, slyším jeho radu, 6-2tak dobrý vůdce pravil v usmívání, 6-3když viděl ztišenou mých smyslů vádu. 7-1„Tak podlí jsou, jichž zde jest obývání, 7-2že klidná tvář v ten první kruh sem vkročí 7-3tak zřídka, jak se oheň do vln sklání. 8-1Však nebudu tvé urážeti oči 8-2tím hnusným divadlem za tvými zády, 8-3jež vinným činí toho, kdo je zočí. 9-1Nuž od jich hanby odvrať se a tady 9-2se rozhlédni, bys navrátil se zpátky, 9-3ty poznal, již se trudí těmi spády.“ 10-1– „Jenž pro mne vše jsi zmohl, mistře sladký, 10-2a hravě, co jdem spolu,“ v obličeji 10-3se odhaliv s ním začnu hovor krátký. 11-1„Rci, kdo jsou ti dva, před námi co spějí?“ 11-2On: „Až jim ve tvář pohlédneš, pak záhy 11-3též bolu poznáš, jímž se tady chvějí.“ 12-1Já na to: „Učiň, prosím, mistře drahý, 12-2by tváře jich se obrátily ke mně!“ 12-3A vůdce: „Duše bídné, v středu dráhy 173 13-1Se obraťte, ať ten, jejž nosí země, 13-2zví, kdo vy jste, již rovni zvěři divé 13-3zde volně těkáte!“ To dořek’ jemně, 14-1Aa postavy ty mukou sešlé, křivé 14-2se zastavily, v tváři smrt se strachem, 14-3a zády k druhým v tísni úpěnlivé, 15-1Aa blíže když stanuly v tlumu plachém, 15-2zvěř viděl jsem, ta pásla se jich tělem 15-3jak ovčáčtí psi v hladu hnáni prachem. 16-1ToTa byla jako zvěř, jež v hvozdě ztmělém 16-2v Sorši tyje, nesmím zvát – dle peří – 16-3černými feniky je v slovu smělém. 17-1Jen hlavu vlčí měla; této zvěři, 17-2ti mrtví pastvou byli v kruhu těsném, 17-3jejž kde jen zlomit oko marně měří. 18-1Leb jednoho, jež koži měla, v děsném 18-2zvěř hladu rvala, maso vždycky znova 18-3jí vzrůstalo vždy v jejich kvasu plesném. 19-1Tož obrátil jsem k bídným svoje slova: 19-2„Vy ohlodáni tady, děsní oku, 19-3pro jakou vinu tento kruh vás chová?“ – 174 20-1A jeden pravil: „Dvacet sedm roků, 20-2jsem u Mohuče živ byl, v svojí zlobě, 20-3ve věži, půjčoval jsem do úroků. 21-1Já první lichvařil jsem, v oné době 21-2jsem zaved’ lupičství to osamělé, 21-3Buon’fidanza nechav říkat sobě. 22-1Já ubožáků hltal maso celé 22-2a vyzáblých pot hltavě jsem vpíjel, 22-3i kupců lodě vybíjel jsem směle. 23-1Před mosty svaté dekrety jsem vbíjel, 23-2a že jsem hlodal, tož jsem hlodán zase, 23-3bych ustavičnou mukou zde se svíjel. 24-1Zmij s medvědy neřádí více v mase. 24-2O tomto druhu mém, jenž mlčí, míti 24-3máš rovněž zprávu věrnou v krátkém čase. 25-1On s Bohem v míru nikdy nechtěl žíti, 25-2tak zvrácen byl v svém srdci a v svém činu, 25-3že nestačilo mu jen mrzkým býti, 26-1Onon tak se vztyčil proti Hospodinu, 26-2že v tuhou vádu s ním se pustil smělý 26-3a nechtěl vrátit, zabrán tak v svou vinu, 175 27-1Tyty statky, jež uchvátil majiteli, 27-2a tak se zdokonalil v tomto díle, 27-3že poutem Boha teď je spoután celý. 28-1„Rci jméno jeho,“ dím, se k němu chýle, 28-2„jak svoje řek’ jsi, ukaž jeho muku, 28-3jež větší jest než tvoje v plné síle, 29-1Nežnež viny tvé.“ Hned natáhl svou ruku 29-2a druhému sáh’ v jícen, v děsné muce 29-3pak jazyk vytáh’ ven mu. Ve slin shluku 30-1Tenten špinavý byl, naduřen, jím prudce 30-2on škubnul tak, že myslil jsem v té chvíli, 30-3že utržený zbude jemu v ruce. 31-1Co v této zřel jsem, duše nad tím kvílí! 31-2Neb za jazykem vyšlo srdce z těla, 31-3Buon’fidanza obé v zrak mi chýlí. 32-1Tož jazyk se srdcem, ó co tu zřela 32-2má zřítelnice! Blízko obličeje, 32-3když ruka jeho to mi podržela, 33-1 hada viděl, jak se sbalen kreje 33-2v pohlavním údu nešťastníka toho, 33-3pln jedu černého, jenž v něm se chvěje. 176 34-1Jím jazyk nabubřel a zčernal mnoho, 34-2a na něm znamenal jsem v husté vřavě 34-3změť červů, štírů, jako u nikoho. 35-1Ten had se zdál mít křídla na své hlavě 35-2a vrátit chtěl se s rozboleným údem 35-3tam, odkud vytažen byl namáhavě. 36-1Děl poustevník zlý ke mně: „Nedej bludem 36-2se másti, vzpomeň, zda’s jej viděl v žití?“ 36-3Já k němu: „Nevím.“ On: „Tím zdejším trudem 37-1Taktak ubožák se musil proměniti, 37-2že podobu, již příroda mu dala, 37-3si pospíšil zlý osud jemu vzíti. 38-1Však tobě pouze; očím mým je stálá. 38-2Nuž tedy věz, tvůj soused skutky všemi 38-3i slovy zlý byl, chvála o něm malá. 39-1Z Piacenzi Florenťan žil, koroptvemi 39-2jen navyknul své choutky zkájet žárné, 39-3kdy Celestin on rozloučil se s zemí.“ 40-1Já na to: „Každé další slovo marné, 40-2jež hovoříš, dle známek těch zřím živě 40-3a poznávám, že je to Neracarne, 177 41-1Jenžjenž zdráv pro pláňata dvě bídná chtivě 41-2o život přišel, nevěda jak ani. 41-3Však nyní, mistře, prosím úpěnlivě, 42-1Kdokdo jsou ty stíny, vlas jen jejich skrání 42-2zřím polétati, pojďme blíž k nim dále, 42-3když povolit chceš mému naléhání.“ 43-1On jménem volal mne řka: „Pláčí v žale, 43-2neb hlodáni jsou v tomto hrozném dolu, 43-3čas různě ubíjeli, špatně stále. 44-1Peníze půjčujíce vedli školu, 44-2že úrok s kapitálem jedno jesti 44-3a tenten, kdo půjčuje, že dává spolu 45-1Ii úrok i kapitál, bez neřesti 45-2(tak děli) úroky lze žádat dvojí, 45-3ať chuďas, boháč, zlo to musí nésti. 46-1A každý při tom lačný v touze svojí, 46-2jen vymýšleti stále lichvy jiné. 46-3Však blíž-li u nich tvoje noha stojí, 47-1Zříšzříš sotva na nich, že ti cosi kyne, 47-2co v chůzi by nás mohlo zastaviti, 47-3tož nech je být, ať dál se noha šine.“ 178 48-1Já: „Dobrý vůdce, jak ty chceš, má býti, 48-2co tebou zjevno mi, s tím vždy jsem v shodě, 48-3ba sotva by se jinak mohlo díti. 49-1Neb čím jsem, tebou jsem.“ On ve lahodě 49-2prál s úsměvem: „Mně známa vůle tvoje.“ 49-3I obrátil své oči ku zlé vodě 50-1Kokytu, který stáčí vlny svoje 50-2v mez této sféry. „S tím jdu,“ děl jsem tiše, 50-3„jenž tak se vzdálil hvězdnatého roje, 51-1tak dolů sestoup’, aby povzlét’ výše.“ 179