I.
ZPĚV O LICHVÁŘÍCH.
1-1Jak sestry tři, jež spolu užívaly
1-2jednoho oka, kterým, kdo zřel na ně,
1-3byl změněn rázem v kámen tvrdé skály:
2-1Tak rovněž já, když octnul jsem se maně
2-2ve středu davu hnusně hltavého,
2-3jenž s hanbou bezohledně, svrchovaně
3-1Svýmsvým lichvařením loupil, pověst jeho,
3-2čímž v tomto i v zlém světě mrzce zvučí,
3-3já prohlížel tu tíseň davu zlého.
4-1Však ctného doktora duch velký učí
4-2mne v jiné strany obracet se tváří,
4-3vše skrývá mi, zkad protivenství pučí.
5-1Pak srdce, v němž se různé dojmy sváří
5-2část po části v svou navrátiti vládu
5-3se jeho umění a radě zdaří.
172
6-1A „Synáčku můj“, slyším jeho radu,
6-2tak dobrý vůdce pravil v usmívání,
6-3když viděl ztišenou mých smyslů vádu.
7-1„Tak podlí jsou, jichž zde jest obývání,
7-2že klidná tvář v ten první kruh sem vkročí
7-3tak zřídka, jak se oheň do vln sklání.
8-1Však nebudu tvé urážeti oči
8-2tím hnusným divadlem za tvými zády,
8-3jež vinným činí toho, kdo je zočí.
9-1Nuž od jich hanby odvrať se a tady
9-2se rozhlédni, bys navrátil se zpátky,
9-3ty poznal, již se trudí těmi spády.“
10-1– „Jenž pro mne vše jsi zmohl, mistře sladký,
10-2a hravě, co jdem spolu,“ v obličeji
10-3se odhaliv s ním začnu hovor krátký.
11-1„Rci, kdo jsou ti dva, před námi co spějí?“
11-2On: „Až jim ve tvář pohlédneš, pak záhy
11-3též bolu poznáš, jímž se tady chvějí.“
12-1Já na to: „Učiň, prosím, mistře drahý,
12-2by tváře jich se obrátily ke mně!“
12-3A vůdce: „Duše bídné, v středu dráhy
173
13-1Se obraťte, ať ten, jejž nosí země,
13-2zví, kdo vy jste, již rovni zvěři divé
13-3zde volně těkáte!“ To dořek’ jemně,
14-1Aa postavy ty mukou sešlé, křivé
14-2se zastavily, v tváři smrt se strachem,
14-3a zády k druhým v tísni úpěnlivé,
15-1Aa blíže když stanuly v tlumu plachém,
15-2zvěř viděl jsem, ta pásla se jich tělem
15-3jak ovčáčtí psi v hladu hnáni prachem.
16-1ToTa byla jako zvěř, jež v hvozdě ztmělém
16-2v Sorši tyje, nesmím zvát – dle peří –
16-3černými feniky je v slovu smělém.
17-1Jen hlavu vlčí měla; této zvěři,
17-2ti mrtví pastvou byli v kruhu těsném,
17-3jejž kde jen zlomit oko marně měří.
18-1Leb jednoho, jež koži měla, v děsném
18-2zvěř hladu rvala, maso vždycky znova
18-3jí vzrůstalo vždy v jejich kvasu plesném.
19-1Tož obrátil jsem k bídným svoje slova:
19-2„Vy ohlodáni tady, děsní oku,
19-3pro jakou vinu tento kruh vás chová?“ –
174
20-1A jeden pravil: „Dvacet sedm roků,
20-2jsem u Mohuče živ byl, v svojí zlobě,
20-3ve věži, půjčoval jsem do úroků.
21-1Já první lichvařil jsem, v oné době
21-2jsem zaved’ lupičství to osamělé,
21-3Buon’fidanza nechav říkat sobě.
22-1Já ubožáků hltal maso celé
22-2a vyzáblých pot hltavě jsem vpíjel,
22-3i kupců lodě vybíjel jsem směle.
23-1Před mosty svaté dekrety jsem vbíjel,
23-2a že jsem hlodal, tož jsem hlodán zase,
23-3bych ustavičnou mukou zde se svíjel.
24-1Zmij s medvědy neřádí více v mase.
24-2O tomto druhu mém, jenž mlčí, míti
24-3máš rovněž zprávu věrnou v krátkém čase.
25-1On s Bohem v míru nikdy nechtěl žíti,
25-2tak zvrácen byl v svém srdci a v svém činu,
25-3že nestačilo mu jen mrzkým býti,
26-1Onon tak se vztyčil proti Hospodinu,
26-2že v tuhou vádu s ním se pustil smělý
26-3a nechtěl vrátit, zabrán tak v svou vinu,
175
27-1Tyty statky, jež uchvátil majiteli,
27-2a tak se zdokonalil v tomto díle,
27-3že poutem Boha teď je spoután celý.
28-1„Rci jméno jeho,“ dím, se k němu chýle,
28-2„jak svoje řek’ jsi, ukaž jeho muku,
28-3jež větší jest než tvoje v plné síle,
29-1Nežnež viny tvé.“ Hned natáhl svou ruku
29-2a druhému sáh’ v jícen, v děsné muce
29-3pak jazyk vytáh’ ven mu. Ve slin shluku
30-1Tenten špinavý byl, naduřen, jím prudce
30-2on škubnul tak, že myslil jsem v té chvíli,
30-3že utržený zbude jemu v ruce.
31-1Co v této zřel jsem, duše nad tím kvílí!
31-2Neb za jazykem vyšlo srdce z těla,
31-3Buon’fidanza obé v zrak mi chýlí.
32-1Tož jazyk se srdcem, ó co tu zřela
32-2má zřítelnice! Blízko obličeje,
32-3když ruka jeho to mi podržela,
33-1Jájá hada viděl, jak se sbalen kreje
33-2v pohlavním údu nešťastníka toho,
33-3pln jedu černého, jenž v něm se chvěje.
176
34-1Jím jazyk nabubřel a zčernal mnoho,
34-2a na něm znamenal jsem v husté vřavě
34-3změť červů, štírů, jako u nikoho.
35-1Ten had se zdál mít křídla na své hlavě
35-2a vrátit chtěl se s rozboleným údem
35-3tam, odkud vytažen byl namáhavě.
36-1Děl poustevník zlý ke mně: „Nedej bludem
36-2se másti, vzpomeň, zda’s jej viděl v žití?“
36-3Já k němu: „Nevím.“ On: „Tím zdejším trudem
37-1Taktak ubožák se musil proměniti,
37-2že podobu, již příroda mu dala,
37-3si pospíšil zlý osud jemu vzíti.
38-1Však tobě pouze; očím mým je stálá.
38-2Nuž tedy věz, tvůj soused skutky všemi
38-3i slovy zlý byl, chvála o něm malá.
39-1Z Piacenzi Florenťan žil, koroptvemi
39-2jen navyknul své choutky zkájet žárné,
39-3kdy Celestin on rozloučil se s zemí.“
40-1Já na to: „Každé další slovo marné,
40-2jež hovoříš, dle známek těch zřím živě
40-3a poznávám, že je to Neracarne,
177
41-1Jenžjenž zdráv pro pláňata dvě bídná chtivě
41-2o život přišel, nevěda jak ani.
41-3Však nyní, mistře, prosím úpěnlivě,
42-1Kdokdo jsou ty stíny, vlas jen jejich skrání
42-2zřím polétati, pojďme blíž k nim dále,
42-3když povolit chceš mému naléhání.“
43-1On jménem volal mne řka: „Pláčí v žale,
43-2neb hlodáni jsou v tomto hrozném dolu,
43-3čas různě ubíjeli, špatně stále.
44-1Peníze půjčujíce vedli školu,
44-2že úrok s kapitálem jedno jesti
44-3a tenten, kdo půjčuje, že dává spolu
45-1Ii úrok i kapitál, bez neřesti
45-2(tak děli) úroky lze žádat dvojí,
45-3ať chuďas, boháč, zlo to musí nésti.
46-1A každý při tom lačný v touze svojí,
46-2jen vymýšleti stále lichvy jiné.
46-3Však blíž-li u nich tvoje noha stojí,
47-1Zříšzříš sotva na nich, že ti cosi kyne,
47-2co v chůzi by nás mohlo zastaviti,
47-3tož nech je být, ať dál se noha šine.“
178
48-1Já: „Dobrý vůdce, jak ty chceš, má býti,
48-2co tebou zjevno mi, s tím vždy jsem v shodě,
48-3ba sotva by se jinak mohlo díti.
49-1Neb čím jsem, tebou jsem.“ On ve lahodě
49-2prál s úsměvem: „Mně známa vůle tvoje.“
49-3I obrátil své oči ku zlé vodě
50-1Kokytu, který stáčí vlny svoje
50-2v mez této sféry. „S tím jdu,“ děl jsem tiše,
50-3„jenž tak se vzdálil hvězdnatého roje,
51-1tak dolů sestoup’, aby povzlét’ výše.“
179