POKLAD.
Tvrdí soused Vávra z Březí:
„V bařinách prý u jezu
skryt že velký poklad vězí;
na dlouhém tam řetězu
pekelný jej hlídá pes,
teď to blýskne tam a kdes
plamínkem – však pro ten poklad já tam nelezu!“
Ano, hochu, je tam poklad
ceny velké, úžasné,
síly matky země doklad,
která nikdy nezhasne;
poklad z otců památky,
cinkající dukátky
v mozolné své dlani časem poznáš překrásné.
Je to tajné síly vření,
kterým do všech země cév
rozlévá se ruch a chtění,
budíc život z kor a dřev,
22
je to míza hýřivá,
kterou se klas nalívá,
je to mléko matky země, její žhoucí krev!
Hezky, kmotře Vávro, k dílu,
odlož karty, opusť číš,
však ten poklad, tuto sílu
brzy jistě ulovíš;
v děcka líčku buclatém,
v lýtku dcerky kulatém,
v ženy boku, v páži hocha poznáš ji a ucítíš!
Řeknem si to po Martinu,
až to od hor zasténá,
až bude žeň v stodol klínu,
řípa v krechtách zavřená...
poklad z otců památky,
v dlani tobě dukátky
zacinkají, řeknem’ si to „U zlatého jelena“!
23