STARÝ HEREC.

Jaroslav Vrchlický

Jíti musil znenadání, stár let šedesát. Mohl žíti bez strádání. Co? – Když nesměl hrát. Vyhnán s prken svého světa v skutečnost že sjel, cítil trpce – po všem veta, co mu ten svět chtěl? Tužbám jeho nerozuměl, v něm jak psanec stál, on žil, když jen potlesk šuměl, a on hrát moh’ dál. Teď tu konec – náhle přišel, on však stále v snech napovědu z budky slyšel v nocech svých i dnech. Jak by teprve a znova měl se učit žít! ke dni den – jen prázdná slova – Světy tak hned zaměniti, dutý vznět i cit. Příliš velká tíž – Bože! – možno takto žíti? Lépe – jít spat již. Prohlížel pak věnce staré na své jizby zdích a jen trpkost a sny charé cítil v duši z nich. Zadíval se do zrcadla... za těch málo dní kterak tvář mu schřadla, zvadla, jak se ruce chví! Bylo... bylo... a již není, konec otravy, krátký zápas – věčné snění... kulku do hlavy!

Patří do shluku

jeviště, herec, publikum, opona, obecenstvo, komedie, divadlo, autor, divadelní, potlesk

263. báseň z celkových 509

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. JSOU HERKULOVÉ... (Josef Svatopluk Machar)
  2. POSLEDNÍ MARIONETY. (Jan Opolský)
  3. PŘED KOSTROU. (Karel Červinka)
  4. O věru, zšílet musil by, (Jiljí Vratislav Jahn)
  5. SLOVÁCKÝ HUDEC (Jiří Mahen)
  6. Kean. (Jaroslav Vrchlický)
  7. ONĚGINSKÝ KUPLET (Jan Neruda)
  8. Otta Boleška. (Josef Lukavský)
  9. Alois Charvát. (Josef Lukavský)
  10. XXIII. M. MARTEN. (Viktor Dyk)