SLOVÁCKÝ HUDEC

Jiří Mahen

Jen jednou jsem v životě svém ho zřel, a z paměti už mi nezmizel, a často naň vzpomínám. To obraz vlál pouti kol peřestý, on shroucený, šedý hrál u cesty a sobě jak hrál by sám. Jen jednou jsem slyšel ho, nábožnou pěl, a z paměti už mi nezmizel, a bude žít ve mně dál... To strašlivé ve tváři úsilí, a výraz ne lidský už, gorylí, tón každý by vyzpíval! Zas vidím ho, slyším a tak je mi: Jsem, bratře, tvým bratrem zde na zemi, jde za tebou srdce mé! Tvůj výraz už z duše mé nehne se, nechť cele mnou do hlubin otřese a nebe už najdeme!

Patří do shluku

jeviště, herec, publikum, opona, obecenstvo, komedie, divadlo, autor, divadelní, potlesk

373. báseň z celkových 509

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. BALLADA O MRTVÉM DRUHU. (Antonín Sova)
  2. Srdce svého žhavé zlato. (Růžena Jesenská)
  3. POSLEDNÍ MARIONETY. (Jan Opolský)
  4. HROB BÁSNÍKŮV. (Antonín Klášterský)
  5. Sonet vzpomínka. (Adolf Bohuslav Dostal)
  6. Vždy, když zde kuplet nějaký zazpívám, (Jan Neruda)
  7. CIV. (Poutník se loučí.) (Jaroslav Vrchlický)
  8. SPLEEN (Božena Benešová)
  9. HOŘKÁ EPIŠTOLA. (Emanuel z Čenkova)
  10. PODVEČER. (Hanuš Jelínek)