Sonet vzpomínka.

Adolf Bohuslav Dostal

Můj hochu, vzpomínáš? To byly těžké chvíle, jež spolu žili jsme, tak stejně vždy, den ke dni, v té chodbě kasární tak jednotvárně bílé s vyhlídkou do dvora, kde v době odpolední brunetta z kantiny se občas letem mihla, a někdy vojáci svá cvičení tu měli, a chvílí odněkud k nám písně sloka stihla, v níž bol a nenávisť se v smíchu utápěly. Oh, hochu, nenávisť! My poznali ji oba, když v řadě stáli jsme, a malomocná zloba a trpkost zoufalá nám slzy v oči hnala, když jara svého kus jsme zvolna vadnout zřeli, a na to hrozné „proč?“ odvětit neuměli, osoby v komedii, která se tu hrála.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

jeviště, herec, publikum, opona, obecenstvo, komedie, divadlo, autor, divadelní, potlesk

169. báseň z celkových 509

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PES. (Antonín Klášterský)
  2. SLOVÁCKÝ HUDEC (Jiří Mahen)
  3. Groteska. (Josef František Karas)
  4. EPILOG. (Josef Svatopluk Machar)
  5. Vždy, když zde kuplet nějaký zazpívám, (Jan Neruda)
  6. LETNÍ VEČER. (Ladislav Linhart)
  7. PODVEČER. (Hanuš Jelínek)
  8. PÍSEŇ PŘI ČERNÉ KÁVĚ. (Adolf Červinka)
  9. ONĚGINSKÝ KUPLET (Jan Neruda)
  10. Fragment. (Antonín Sova)