PODVEČER.

Hanuš Jelínek

Je temno kol. Vše zaplaveno stínem. Já zvolna šeptám: Hynem, pane, hynem. A v úzkosti se vzepnou všecky svaly a oči semknou, jakby tmy se bály, a ret cos šeptá o životě marném. Mlč, hochu, mlč, my Don Juani stárnem a čas teď přišel do Canossy jíti. Mlč, hochu, mlč, my dovedli jsme žíti! Kde lásky nebylo, my žebrávali, za nocí pustých pod okny jsme stáli. Kde dost jí bylo, mlčívali hrdě a bez pohledu odcházeli tvrdě. A bylo víno, zpěv a byly ženy, pro změnu leckdy dramatické scény, a vytrysk’ bujný smích a radost zazvonila. Teď už jen naše smutná láska zbyla, dvou květů vadnoucích, jež tiše usychají ve vzpomínkách, jak bývalo to v máji... Vše vyžito a nového nic není. – Zde jsou mé oči. Chci tvé políbení.

Patří do shluku

jeviště, herec, publikum, opona, obecenstvo, komedie, divadlo, autor, divadelní, potlesk

139. báseň z celkových 509

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. BALLADA O MRTVÉM DRUHU. (Antonín Sova)
  2. EPILOG. (Josef Svatopluk Machar)
  3. SVĚTLO S PETŘÍNA. (Pavla Maternová)
  4. XII. PO SMRTI (Josef Svatopluk Machar)
  5. Dnes ještě tedy... (Bohdan Kaminský)
  6. Tam, kde slunce zapadá. (Růžena Jesenská)
  7. Noční cesta. (Jaroslav Vrchlický)
  8. HRA MRTVÝCH (Antonín Sova)
  9. 29. Povolně se odebírá (Karel Marie Drahotín Villani)
  10. SEN ČI ŽIVOT. (Eliška Pechová-Krásnohorská)