Sonet vzpomínka.

Adolf Bohuslav Dostal

Sonet vzpomínka. – DRU. J. KOTALOVI. –
Můj hochu, vzpomínáš? To byly těžké chvíle, jež spolu žili jsme, tak stejně vždy, den ke dni, v té chodbě kasární tak jednotvárně bílé s vyhlídkou do dvora, kde v době odpolední brunetta z kantiny se občas letem mihla, a někdy vojáci svá cvičení tu měli, a chvílí odněkud k nám písně sloka stihla, v níž bol a nenávisť se v smíchu utápěly. Oh, hochu, nenávisť! My poznali ji oba, když v řadě stáli jsme, a malomocná zloba a trpkost zoufalá nám slzy v oči hnala, když jara svého kus jsme zvolna vadnout zřeli, a na to hrozné „proč?“ odvětit neuměli, osoby v komedii, která se tu hrála. [51]

Kniha Vadnoucí květy (1896)
Autor Adolf Bohuslav Dostal