CIV. (Poutník se loučí.)

Jaroslav Vrchlický

Nežli za tím rohem skály zmizím, která sluje Smrt, ať jedno zvím: že svým jsem pěl, ne cizím. Může býti skromnějšího přání? Nechci laur ni potlesk za svůj rým, chci pouze – naslouchání. Však již ani tak se nenabízím, dostačí mi, a to jistě vím, že byl jsem vždycky ryzím. A s tím již klidně zmizím.

Patří do shluku

jeviště, herec, publikum, opona, obecenstvo, komedie, divadlo, autor, divadelní, potlesk

102. báseň z celkových 509

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. HROB BÁSNÍKŮV. (Antonín Klášterský)
  2. Srdce svého žhavé zlato. (Růžena Jesenská)
  3. Album. (Karel Jonáš)
  4. MARNO! (Jaroslav Vrchlický)
  5. KONEC LOUTKY (Jan Opolský)
  6. Revenant (Otokar Fischer)
  7. EPIGRAM. (Viktor Dyk)
  8. Ten konec! (Jaroslav Vrchlický)
  9. BALLADA O MRTVÉM DRUHU. (Antonín Sova)
  10. 29. Povolně se odebírá (Karel Marie Drahotín Villani)