MARNO!

Jaroslav Vrchlický

Své duši chtěl jsem ironické a nové strojit divadlo, leč co v ní bylo ryzí, lidské, kams v bezdno hluché zapadlo. I namáhám se, tkám své dumy, však cítím, duše mrtvá je, mé slepé touze nerozumí, co psát na knih svých okraje? Vše zbytečné jsou lidské glossy. Jen jednou řekneš, co máš říc’. Jen oči mrtvých ještě prosí, však rty jich neřeknou již nic.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

jeviště, herec, publikum, opona, obecenstvo, komedie, divadlo, autor, divadelní, potlesk

62. báseň z celkových 509

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. KONEC LOUTKY (Jan Opolský)
  2. CIV. (Poutník se loučí.) (Jaroslav Vrchlický)
  3. Srdce svého žhavé zlato. (Růžena Jesenská)
  4. LXXV. V PAUSE (Josef Svatopluk Machar)
  5. HOVOŘÍ DUŠE (Viktor Dyk)
  6. EPIGRAM. (Viktor Dyk)
  7. HROB BÁSNÍKŮV. (Antonín Klášterský)
  8. Když jsem šel z tragedie. (Bohdan Kaminský)
  9. Dva sonety listopadové. (Viktor Dyk)
  10. XXX. Jen zevšednět mi nedej, bože, (Vítězslav Hálek)