Revenant

Otokar Fischer

Mám světlou víru, vracet že se budu, ať z mohyly, ať z podsvětí, což vím, chlad na prstech a v očích něco studu, že věci znám, jež lidem nepovím. Můj krok se přitlumí, byť bez koberce, tmou budu vidět, nechť i nerozžu, cíp roušky odhrnu, bych zahléd’ herce, vzduch Prahy pít si vyjdu na loggiu, pak budu stoupat v ulic šerojasu a vstoupím k nám – tak, jak by stín se mih’, a zvednu ke rtům kousek ananasu a pohladím si jednu z milých knih. Mne přitáhne, byť na kratičkou chvíli, spor o duši jak zazvonění dýk, mír pod svícnem a z okna pohled bílý, zpěv, který dozněl, nevyřčený dík; verš přivábí mě v orosené kráse a myšlenka, již nedomyslil muž, i hlas mé dcerušky, když schovává se a volá Už...

Patří do shluku

jeviště, herec, publikum, opona, obecenstvo, komedie, divadlo, autor, divadelní, potlesk

220. báseň z celkových 509

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. KONEC LOUTKY (Jan Opolský)
  2. Noční cesta. (Jaroslav Vrchlický)
  3. CIV. (Poutník se loučí.) (Jaroslav Vrchlický)
  4. PODVEČER. (Hanuš Jelínek)
  5. HROB BÁSNÍKŮV. (Antonín Klášterský)
  6. Když jsem šel z tragedie. (Bohdan Kaminský)
  7. HRA MRTVÝCH (Antonín Sova)
  8. Dekorace. (Jaroslav Vrchlický)
  9. DUCH HARLEKÝNA. (Josef Lukavský)
  10. Zda vyslovím, co tají srdce hlubiny, (Adolf Brabec)