Zda vyslovím, co tají srdce hlubiny,

Adolf Brabec

Zda vyslovím, co tají srdce hlubiny, než podzimní přiletí větry chladné, než vše zas zmizí jako vodní bubliny a nezbude tu upomínky žádné? Ó obzory, ó úzké, děsné, stísněné, jak člověk pohlíží do hlubin světa, když ztratil vše i illuse své vysněné, když ztratil poslední svá mladá léta? Je jiný zevnějšek a jiný život duševní, jak směji já se, jak se směje děcko, jsou zašlapány mládí květy poslední, jsem jiný sám, je jiné všecko. My teprv rádi máme, co již ztraceno, a dovedeme všecko jinak chápat, když sta mil vše již od nás vzdáleno a nám zbyl vzpomínek jen krásný západ...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

jeviště, herec, publikum, opona, obecenstvo, komedie, divadlo, autor, divadelní, potlesk

253. báseň z celkových 509

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Když jsem šel z tragedie. (Bohdan Kaminský)
  2. KLID. (Antonín Sova)
  3. 29. Povolně se odebírá (Karel Marie Drahotín Villani)
  4. Album. (Karel Jonáš)
  5. Jsou divné romány... (Bohdan Kaminský)
  6. KONEC LOUTKY (Jan Opolský)
  7. REMINISCENCE (Viktor Dyk)
  8. Fragment. (Antonín Sova)
  9. HROB BÁSNÍKŮV. (Antonín Klášterský)
  10. meditace jednou provždy (Stanislav Kostka Neumann)