Jsou divné romány...

Bohdan Kaminský

Jsou divné romány, o kterých nikdo neví, jichž nikdo netuší, – ni oni, kdo je žijí. Až výkřik jediný, či výstřel světu zjeví, že padá opona po chmurné tragedii. My ani nevíme, kdo krutě hraje námi, nám v srdci lásku, zášť i na rtech výkřik tají... jen víme, k zoufalství nás tichá noc že mámí, ty vlny ve víru kdy lkavě šepotají... Se srdcem stísněným tam posloucháme chvíli té mluvě zmatené, té hrozné báji něčí, jež mír nám slibuje, zas naříká a kvílí, jak život ztracený, jak lidské vášně ječí. A v duši zoufalství i bolest utíkáme do drahých náručí, – jen zapomenout na to, co tam nás volalo, co sami v duši máme, co otrávilo nás i co nám bylo svato. Však více nemožná... a nad hlavou nám spřádá dál osud pochmurný své tragedie látku, kde život se smrtí se věčně o nás hádá – a po nás o jiných, v akt pátý od začátku.

Patří do shluku

jeviště, herec, publikum, opona, obecenstvo, komedie, divadlo, autor, divadelní, potlesk

39. báseň z celkových 509

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. HOVOŘÍ DUŠE (Viktor Dyk)
  2. Zda vyslovím, co tají srdce hlubiny, (Adolf Brabec)
  3. Zbabělci. (Viktor Dyk)
  4. * * * (Josef Svatopluk Machar)
  5. LÁSKA UMŘELA... (Josef Kubelka)
  6. BALLADA O MRTVÉM DRUHU. (Antonín Sova)
  7. O TAJI UMĚNÍ, jenž všems nám svat, (Adolf Racek)
  8. Srdce svého žhavé zlato. (Růžena Jesenská)
  9. Reflexe. (Viktor Dyk)
  10. MARIE WILTOVA. (Josef Svatopluk Machar)