Zda vyslovím, co tají srdce hlubiny,

Adolf Brabec

Zda vyslovím, co tají srdce hlubiny, Zda vyslovím, co tají srdce hlubiny,
 než podzimní přiletí větry chladné, než vše zas zmizí jako vodní bubliny a nezbude tu upomínky žádné? Ó obzory, ó úzké, děsné, stísněné, jak člověk pohlíží do hlubin světa, když ztratil vše i illuse své vysněné, když ztratil poslední svá mladá léta? Je jiný zevnějšek a jiný život duševní, jak směji já se, jak se směje děcko, jsou zašlapány mládí květy poslední, jsem jiný sám, je jiné všecko. My teprv rádi máme, co již ztraceno, a dovedeme všecko jinak chápat, když sta mil vše již od nás vzdáleno a nám zbyl vzpomínek jen krásný západ... [1]
Básně v knize Listí padá...:
  1. Zda vyslovím, co tají srdce hlubiny,
  2. VIDĚNÍ.
  3. ***   V snů závrať se nám život mění,
  4. BÍLÉ NOCI.
  5. NEZNÁMÝM KRÁSKÁM.
  6. PODZIMNÍ PROCHÁZKA.
  7. ŽLUTÉ RŮŽE.
  8. MATCE.
  9. VZPOMÍNKA.
  10. PÍSEŇ MÉHO SRDCE.
  11. LIST PŘÍTELI.
  12. PÍŠE, PÍŠE RUČKA BÍLÁ...
  13. TY ODCHÁZÍŠ?
  14. ROZLOUČENÍ.
  15. PÍSEŇ LÁSKY.
  16. NEŽ PRCHNE VŠECKO...
  17. MILUJ!
  18. PŘÍPITEK PRVNÍ LÁSCE.
  19. MELANCHOLIE.
  20. PRVNÍ LÁSCE.
  21. ***   Nejsladší má chvíle bývá,
  22. ***   Nad štíhlé, krásné tělo její
  23. LÍTOST.
  24. PODZIMNÍ PÍSEŇ.
  25. PO LETECH.
  26. PŘED POHŘBEM.
  27. KDYŽ JEL JSEM VEČER KOLEM CHIEMSKÉHO JEZERA...
  28. PODZIMNÍ MEDITACE.
  29. VEČERNÍ PROCHÁZKY.
  30. VZPOMÍNKA NA MOŘE.
  31. VZPOMÍNKA.