MILUJ!

Adolf Brabec

MILUJ!
Na polštář vonný skloň jen hlavu svoji, mám zcela blízko hlavu svou, hle, jak Tvé bílé tílko ve závoji prosvítá barvou růžovou. Tvá bílá ňadra sladce oddychují a duše naše v dálkách sní, na mořích koráby kde černé plují a vlajky mají smuteční. Ó miluj, přijde noc, jež nezná rána, ke rtům jen vzhůru vína číš, jen líbej žhavě, duše milovaná, až víc mne k žití nevzbudíš. 28