PODZIMNÍ PROCHÁZKA.

Adolf Brabec

PODZIMNÍ PROCHÁZKA.
Jak duchů zjevy bílé mlhy plovou, vše zastřeno dnes smutku rubášem, jen chvílíchvíli slunce září fosforovou se usmívá na zmalátnělou zem. Zda šli jste někdy v podzimním již kraji, jenž ku srdci vám přirost úžeji, zda šli jste listnatými někdy háji, kde každý list je krve krůpějí? Vždy vzpomínky tu nevolané letí a každý rok se kmitne před zrakem a srdce měkne v divném rozechvětí a vše se mění jako zázrakem. Tak marná, marná jsou tu všecka slova, je život víc než strom a list a květ, co upomínek zašlých v sobě chová vždy na tu krásnou dobu mladých let. 9 Je život dlouhé, truchlé, smutné drama, ať člověk bouří, lká i miluje, a cítí, když je duše sama, sama, že vzpomínek víc má, než listů je... 10
Básně v knize Listí padá...:
  1. Zda vyslovím, co tají srdce hlubiny,
  2. VIDĚNÍ.
  3. ***   V snů závrať se nám život mění,
  4. BÍLÉ NOCI.
  5. NEZNÁMÝM KRÁSKÁM.
  6. PODZIMNÍ PROCHÁZKA.
  7. ŽLUTÉ RŮŽE.
  8. MATCE.
  9. VZPOMÍNKA.
  10. PÍSEŇ MÉHO SRDCE.
  11. LIST PŘÍTELI.
  12. PÍŠE, PÍŠE RUČKA BÍLÁ...
  13. TY ODCHÁZÍŠ?
  14. ROZLOUČENÍ.
  15. PÍSEŇ LÁSKY.
  16. NEŽ PRCHNE VŠECKO...
  17. MILUJ!
  18. PŘÍPITEK PRVNÍ LÁSCE.
  19. MELANCHOLIE.
  20. PRVNÍ LÁSCE.
  21. ***   Nejsladší má chvíle bývá,
  22. ***   Nad štíhlé, krásné tělo její
  23. LÍTOST.
  24. PODZIMNÍ PÍSEŇ.
  25. PO LETECH.
  26. PŘED POHŘBEM.
  27. KDYŽ JEL JSEM VEČER KOLEM CHIEMSKÉHO JEZERA...
  28. PODZIMNÍ MEDITACE.
  29. VEČERNÍ PROCHÁZKY.
  30. VZPOMÍNKA NA MOŘE.
  31. VZPOMÍNKA.