ŽLUTÉ RŮŽE.

Adolf Brabec

ŽLUTÉ RŮŽE.
Ó růže žluté, vonící tak snivě, vás nejraději mívám ze květů, když vítr pláče v krajích zadumčivě a ptactvo uchystáno k odletu. Proč – nevím sám, však vroucněji to jímá – jeť žlutá barva chmurně veselá, vždyť v žluté dívčí tváři smutek dřímá, byť krásná byla jak tvář anděla. Ó žluté růže, milenky mých snění, tou vůní Vaší opíjím se rád, když voskově vše žloutne v podjeseni, lze lehce loučit se i umírat... 11
Básně v knize Listí padá...:
  1. Zda vyslovím, co tají srdce hlubiny,
  2. VIDĚNÍ.
  3. ***   V snů závrať se nám život mění,
  4. BÍLÉ NOCI.
  5. NEZNÁMÝM KRÁSKÁM.
  6. PODZIMNÍ PROCHÁZKA.
  7. ŽLUTÉ RŮŽE.
  8. MATCE.
  9. VZPOMÍNKA.
  10. PÍSEŇ MÉHO SRDCE.
  11. LIST PŘÍTELI.
  12. PÍŠE, PÍŠE RUČKA BÍLÁ...
  13. TY ODCHÁZÍŠ?
  14. ROZLOUČENÍ.
  15. PÍSEŇ LÁSKY.
  16. NEŽ PRCHNE VŠECKO...
  17. MILUJ!
  18. PŘÍPITEK PRVNÍ LÁSCE.
  19. MELANCHOLIE.
  20. PRVNÍ LÁSCE.
  21. ***   Nejsladší má chvíle bývá,
  22. ***   Nad štíhlé, krásné tělo její
  23. LÍTOST.
  24. PODZIMNÍ PÍSEŇ.
  25. PO LETECH.
  26. PŘED POHŘBEM.
  27. KDYŽ JEL JSEM VEČER KOLEM CHIEMSKÉHO JEZERA...
  28. PODZIMNÍ MEDITACE.
  29. VEČERNÍ PROCHÁZKY.
  30. VZPOMÍNKA NA MOŘE.
  31. VZPOMÍNKA.