PODZIMNÍ MEDITACE.

Adolf Brabec

PODZIMNÍ MEDITACE.
Ó přijďte, přijďte, podzimní vy podvečery, kdy naším městem padá mlha šedivá, kdy svítilen zář roztěká se všemi směry, a je tak smutno, když se zvolna šeřívá. Když astra poslední do rána zmrznout mají, za oněch večerů rád chodím sám a sám, když dušičkový ráz se v každém koutě tají, na svoji minulost, na mládí vzpomínám. Přede mnou řada dnů se nekonečná plouží, mé marné sny jak růže sněhem zaváté, a duše nemocná po něčem marném touží, jak šťastni vy jste, již snů nikdy neznáte. 48