ROZLOUČENÍ.

ROZLOUČENÍ.
Tvůj žhavý zrak zřím dosud pláti a poslední Tvé slovo šeptá ret, já nechtěl žít ni umírati, jen Tebe, drahá, přál jsem si mít zpět. A smutné dny a roky plynou – ó první láska nezná času let, jdu sám jen pouští nehostinnou, kde nevykvete žádný pro mne květ. Kdo zmařil mladý život krátký? V dál odlétla’s a kde jsi, drahá, teď? to vše dnes patří do pohádky a děsné nic je krátká odpověď. Mně zdá se, život jak Tvůj čistý, byť krátký jen, že také štěstí jest, když květy pučí sem tam místy a snů ve skráni víc než v nebi hvězd. 23 Já přečkal onu bouřnou dobu, já hledal Tě, když šla jsi tiše spát. Až roky přejdou, zda u hrobu též mého někdo bude v pláči stát? 24