ROZLOUČENÍ.
Tvůj žhavý zrak zřím dosud pláti
a poslední Tvé slovo šeptá ret,
já nechtěl žít ni umírati,
jen Tebe, drahá, přál jsem si mít zpět.
A smutné dny a roky plynou –
ó první láska nezná času let,
jdu sám jen pouští nehostinnou,
kde nevykvete žádný pro mne květ.
Kdo zmařil mladý život krátký?
V dál odlétla’s a kde jsi, drahá, teď?
to vše dnes patří do pohádky
a děsné nic je krátká odpověď.
Mně zdá se, život jak Tvůj čistý,
byť krátký jen, že také štěstí jest,
když květy pučí sem tam místy
a snů ve skráni víc než v nebi hvězd.
23
Já přečkal onu bouřnou dobu,
já hledal Tě, když šla jsi tiše spát.
Až roky přejdou, zda u hrobu
též mého někdo bude v pláči stát?
24