MATCE.

MATCE. (Po 17 letech.)
Za poslední Tvé slovo, drahá, s nímž ulétla Tvá duše v dál, dnes do strun ruka moje sahá, bych city své ve hudbu vtkal, Ve prosté písni za Tvou lásku po letech dlouhých vzdal Ti dík, když stáří v líc Ti nedá vrásku, a kosti Tvé snad ve uzlík Sebeře hrobník jenom tiše a položí je v cizí rov – je třeba tu, kde osud píše, snad ještě citů víc a slov!? Za to vše ctím dnes matku v Tobě, co ve mně budí žár a cit, již sedmnáct let dřímáš v hrobě, však ve mně budeš věčně žít. 12 Ó drahá matko, dobrá, čistá, za jediný Tvůj polibek v mém srdci přece není místa, bych moh’ Ti vzdát svůj dík a vděk, Ten malý křížek na mém čele, když odcházela’s na věkyvěky, a poslední Tvé slovo vřelé mne provodí v svět daleký. 13