LIST PŘÍTELI.

LIST PŘÍTELI.
Ó příteli, je stromu vláhy třeba a člověku vždy soucitných i slov, o život rve se, o kousíček chleba od kolébky až po sám nízký rov... Dnes myslím nazpět na běh žití zašlý, na mnohý ve prach odhozený květ, a ruku svoji do mé ještě dáš-li, chcem vzpomínat těch mladých našich let. O štěstí mluvit dnes mi nenapadá, můj život je mi temná pohádka, nám prchla, zašla celá let již řada, jen mládí je v něm krásná zahrádka. Ó mládí... vzpomínáš si někdy, drahý, když blouzníce jsme snili u lesa, a každý lásku měl již příliš záhy a v očích její viděl nebesa? 17 Na první lásku..., první vášně plamen vždy s touhami po prvním objetí, po vůni vlasů, po bělosti ramen, na citů hudbu, divné rozchvětí? Ty víš, kam touha naše spěla mladá, před oponou jsme stáli života, a opona se zvedla a již padá, co nejdražšího, život rozkotá! * Ty s vivisekčním nožem žiješ v práci, až psát mi budeš, odpověz mi zpět, čím víru nahraditi, jež se kácí, a první lásku, radost mladých let! 18