PO LETECH.

PO LETECH.
Zas vidím tě, můj kraji drahý, hle zámek... mně však vlhne zrak, já svoje vlastní vidím tahy, když hochem byl jsem mladým tak. A vzpomínám si na prázdniny, když kráčel jsem co studentík, však vše je jiné, zraku jiný zdá se i starý kostelík! A jako vlny spěla léta, když mladých roků zmlkl smích, do srdce hlubin vryla se ta vzpomínka mladých časů mých. Ba cestičku i malou, bílou dnes poznávám za tolik let, však nikdy více s dívkou milou se na ní nesmím procházet. 39 Hle, alej, hájek, bažantnice, a zrak jen spěchá dál a dál, kde jste však, mladé, krásné líce, jež před lety jsem miloval? Můj zrak se točí ke hřbitovu, ó srdce mé, ty dobře víš, a celou bolest cítíš znovu, že v hrobě spí, kde bílý kříž! 40