TY ODCHÁZÍŠ?

Adolf Brabec

TY ODCHÁZÍŠ?
Ty odcházíš a nevíš ani, že zraněno je srdce mé, ó lásky mojí krásná paní, snad šťastni přec být můžeme! Ku štěstí stačí snítka květů, jež jaro hlásá na zemi, a polibek z Tvých žhavých retů mé mládí vrátí zase mi. Ó dosud zřím Tvé štíhlé tělo a očí záři plamennou ve chvíli, kdy se na mém chvělo jak sladké hudby ozvěnou. Ne, nelze jíti v dálku Tobě, jen pro Tě život můj je tu, a kdybych dlel ve tmavém hrobě, chci kvést pro Tebe ve květu... 22