VEČERNÍ PROCHÁZKY.

VEČERNÍ PROCHÁZKY.
Když snivý večer tmí se nad rybníky a duby obrovské se ve tmě tratí, jdu procházkou rád hráze na chodníky, vím, příroda mi klid do duše vrátí. Má duše láskou, vším je přesycena, a proto Třeboňské tak rád mám kraje, kam zřít je všude hládě zamyšlená a v barvách soucitu vše plá a hraje. Cos ve mně umírá, co nezemřelo, o jaru, plesích, nových pracích snívám, jen chladný vítr ovívá mé čelo, a všecko slzí, kam se jenom dívám. Ó západy na hrázi Rožmberské, ty věčně musí žít v mé duši snivé, kol knížecí se lesy Švarzenberské jak věnec smuteční pnou zadumčivé. 49 Mou duši nemocnou to rozechvívá, když v dálku hledím roztoužen, vším spilý, jak hladina se blýská zlatosivá a stříbro na ni sype měsíc bílý. Když vody nad hladinou zelenavou, i nad lesy červánků záře sálá, mně zdá se, jakoby nad mojí hlavou to záře mládí mého plápolala. 50