VEČERNÍ PROCHÁZKY.

Adolf Brabec

Když snivý večer tmí se nad rybníky a duby obrovské se ve tmě tratí, jdu procházkou rád hráze na chodníky, vím, příroda mi klid do duše vrátí. Má duše láskou, vším je přesycena, a proto Třeboňské tak rád mám kraje, kam zřít je všude hládě zamyšlená a v barvách soucitu vše plá a hraje. Cos ve mně umírá, co nezemřelo, o jaru, plesích, nových pracích snívám, jen chladný vítr ovívá mé čelo, a všecko slzí, kam se jenom dívám. Ó západy na hrázi Rožmberské, ty věčně musí žít v mé duši snivé, kol knížecí se lesy Švarzenberské jak věnec smuteční pnou zadumčivé. Mou duši nemocnou to rozechvívá, když v dálku hledím roztoužen, vším spilý, jak hladina se blýská zlatosivá a stříbro na ni sype měsíc bílý. Když vody nad hladinou zelenavou, i nad lesy červánků záře sálá, mně zdá se, jakoby nad mojí hlavou to záře mládí mého plápolala.

Patří do shluku

leknín, vodní, hladina, tůně, rákosí, tůň, vodník, rusalka, sítí, rákos

386. báseň z celkových 708

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Sen lásky. (Josef Václav Sládek)
  2. Triumf. (Viktor Dyk)
  3. Ve skalách pěšina... (Rudolf Richard Hofmeister)
  4. U RYBNÍKA. (Antonín Klášterský)
  5. * * * (Alfons Breska)
  6. Našel jsem se. V dlouhých chodbách lesa (Josef Holý)
  7. Jezero. (Herma Pilbauerová)
  8. V letní noci. (Alois Škampa)
  9. Leknín. (Rudolf Richard Hofmeister)
  10. Země. (Julius Zeyer)