NEŽ PRCHNE VŠECKO...

Adolf Brabec

NEŽ PRCHNE VŠECKO...
Než prchne všecko, chci jen lásky chvíli, pojď ke mně, květe světa jediný, nechť políbím Ti zrak, jenž touhou šílí a přec v něm svítí rosa neviny. Pojď blíž, pojď blíž na srdce moje žhavé, nechť horečka nás schvátí šílená, nechť oči změní se ve hvězdy smavé, až skráň Tvá k mojí bude schýlena. Hle, bílé astry k nohám se nám chýlí, ó víš, co barva bílá znamená, a přec, když polibky jsem Tvými spilý, je milejší mně růže plamenná. Snad vzpomínka nás jednou trápit bude, po letech až zas astry budou kvést, až krokem neslyšným noc podzimní kol půjde a oblohou na tisíc zaplá hvězd. 26 Pojď, milá, pojď a schyl svou hlavu k mojí, já zřím již tváře naše uvadlé, jak vlastních stínů zrak se bojí, když zahlédnul je v zrcadle. 27
Básně v knize Listí padá...:
  1. Zda vyslovím, co tají srdce hlubiny,
  2. VIDĚNÍ.
  3. ***   V snů závrať se nám život mění,
  4. BÍLÉ NOCI.
  5. NEZNÁMÝM KRÁSKÁM.
  6. PODZIMNÍ PROCHÁZKA.
  7. ŽLUTÉ RŮŽE.
  8. MATCE.
  9. VZPOMÍNKA.
  10. PÍSEŇ MÉHO SRDCE.
  11. LIST PŘÍTELI.
  12. PÍŠE, PÍŠE RUČKA BÍLÁ...
  13. TY ODCHÁZÍŠ?
  14. ROZLOUČENÍ.
  15. PÍSEŇ LÁSKY.
  16. NEŽ PRCHNE VŠECKO...
  17. MILUJ!
  18. PŘÍPITEK PRVNÍ LÁSCE.
  19. MELANCHOLIE.
  20. PRVNÍ LÁSCE.
  21. ***   Nejsladší má chvíle bývá,
  22. ***   Nad štíhlé, krásné tělo její
  23. LÍTOST.
  24. PODZIMNÍ PÍSEŇ.
  25. PO LETECH.
  26. PŘED POHŘBEM.
  27. KDYŽ JEL JSEM VEČER KOLEM CHIEMSKÉHO JEZERA...
  28. PODZIMNÍ MEDITACE.
  29. VEČERNÍ PROCHÁZKY.
  30. VZPOMÍNKA NA MOŘE.
  31. VZPOMÍNKA.