PO LETECH.
Zas vidím tě, můj kraji drahý,
hle zámek... mně však vlhne zrak,
já svoje vlastní vidím tahy,
když hochem byl jsem mladým tak.
A vzpomínám si na prázdniny,
když kráčel jsem co studentík,
však vše je jiné, zraku jiný
zdá se i starý kostelík!
A jako vlny spěla léta,
když mladých roků zmlkl smích,
do srdce hlubin vryla se ta
vzpomínka mladých časů mých.
Ba cestičku i malou, bílou
dnes poznávám za tolik let,
však nikdy více s dívkou milou
se na ní nesmím procházet.
39
Hle, alej, hájek, bažantnice,
a zrak jen spěchá dál a dál,
kde jste však, mladé, krásné líce,
jež před lety jsem miloval?
Můj zrak se točí ke hřbitovu,
ó srdce mé, ty dobře víš,
a celou bolest cítíš znovu,
že v hrobě spí, kde bílý kříž!
40