ŽLUTÉ RŮŽE.

Adolf Brabec

Ó růže žluté, vonící tak snivě, vás nejraději mívám ze květů, když vítr pláče v krajích zadumčivě a ptactvo uchystáno k odletu. Proč – nevím sám, však vroucněji to jímá – jeť žlutá barva chmurně veselá, vždyť v žluté dívčí tváři smutek dřímá, byť krásná byla jak tvář anděla. Ó žluté růže, milenky mých snění, tou vůní Vaší opíjím se rád, když voskově vše žloutne v podjeseni, lze lehce loučit se i umírat...

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

47. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Duma listopadová V. (Adolf Heyduk)
  2. XIII. Listů vzdechem, květů dechem, (Jaroslav Vrchlický)
  3. Memento. (Jaroslav Vrchlický)
  4. KRVAVÝ KVĚT. (Roman Hašek)
  5. 3. V záhoně poslední rozkvetla růže, (Karel Babánek)
  6. IV. Zase vůkol kvetou růže, (Adolf Heyduk)
  7. ZVADLÉ RŮŽE. (Otakar Auředníček)
  8. VZPOMÍNÁNÍ. (Josef Václav Sládek)
  9. Sluň se! (Adolf Heyduk)
  10. MELANCHOLIE. (Adolf Brabec)