PODZIMNÍ PROCHÁZKA.

Adolf Brabec

Jak duchů zjevy bílé mlhy plovou, vše zastřeno dnes smutku rubášem, jen chvíli slunce září fosforovou se usmívá na zmalátnělou zem. Zda šli jste někdy v podzimním již kraji, jenž ku srdci vám přirost úžeji, zda šli jste listnatými někdy háji, kde každý list je krve krůpějí? Vždy vzpomínky tu nevolané letí a každý rok se kmitne před zrakem a srdce měkne v divném rozechvětí a vše se mění jako zázrakem. Tak marná, marná jsou tu všecka slova, je život víc než strom a list a květ, co upomínek zašlých v sobě chová vždy na tu krásnou dobu mladých let. Je život dlouhé, truchlé, smutné drama, ať člověk bouří, lká i miluje, a cítí, když je duše sama, sama, že vzpomínek víc má, než listů je...

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

122. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XXV. Na zahradách pod spadalým listím (Karel Babánek)
  2. Z DOPISŮ. (Vladimír Frída)
  3. ZAVANUTÍ. (Viktor Dyk)
  4. DO PÍSNĚ SE TO KRÁTCE DÁ... (Josef Svatopluk Machar)
  5. TICHÉ SLOKY. (Adolf Bohuslav Dostal)
  6. PODZIM. (Antonín Sova)
  7. JDE PODZIM DUŠÍ MOU... (Bohdan Kaminský)
  8. PODZIMNÍ MOTIV. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Cítíš to stesknutí v mlhavém odpůldni, (Adolf Bohuslav Dostal)
  10. None (Karel Babánek)