SLOVÁCKÝ HUDEC

Jiří Mahen

SLOVÁCKÝ HUDEC
Jen jednou jsem v životě svém ho zřel, a z paměti už mi nezmizel, a často naň vzpomínám. To obraz vlál pouti kol peřestý, on shroucený, šedý hrál u cesty a sobě jak hrál by sám. Jen jednou jsem slyšel ho, nábožnou pěl, a z paměti už mi nezmizel, a bude žít ve mně dál... To strašlivé ve tváři úsilí, a výraz ne lidský už, gorylí, tón každý by vyzpíval! Zas vidím ho, slyším a tak je mi: JsemJsem, bratře, tvým bratrem zde na zemi, jde za tebou srdce mé! Tvůj výraz už z duše mé nehne se, nechť cele mnou do hlubin otřese a nebe najdeme! 40