NEPLODNÁ ZEMĚ

Jiří Mahen

NEPLODNÁ ZEMĚ
Promoklé ráno... V kalužině poslední hvězda matně se blyští... Jako bych zradil, hanebně zradil, opustil pluk svůj na bojišti, zmizely v dálce i ohníky stráží – stojím a do prsou hanba se vráží... S nebe se déšť zas pomalu spouští, hlavu to chladí, leč krev o tom neví, uvnitř to vzpourou burácí, kypí, nohy však sunou se někudy pouští: Neplodná země! Prapor černý ohromným mrakem nad ní se vzdouvá – Co je ti, srdce? Přišli už čerti, po hloupé pitce už napsána smlouva, na nic že už nevzpomenem’ v dalším žití pustém, němém? Promoklé ráno... Co tvoje slzy chtějí tu ještě v neplodném blátě? 15 Do dálek bezcitná země se táhne a jako děvka se usmívá na tě... 16