KOLCHIS

Jiří Mahen

KOLCHIS
Ty bledý muži ze sarmatských plání, kam toulka tvá až sem tě zavedla, kam díváš se to vlastně ze sedla a kam se plížíš nyní rosou ranní? Mně pokloň dřív se, která jsem tu paní, a potom stůj! Což už jsem sešedla, že nezříš mne, a tvář má pobledla, ač plna dál jsem obrů, králů, saní? Jsem země hrdých snů a nároků – Já sama vzbouzím v horách vřavu hromů, když vpád se blíží, velím k útoku – na koně sedni, rychle vrať se domů! Jsem pyšná žena, nechci otroků, a mám-li vzdát se, musím vědět – komu! 59