ROZHODNUTÍ

Jiří Mahen

ROZHODNUTÍ
Milenko moje, v krátké době už stokrát mně to zmátlo smysly, že sotva hodíme se k sobě. Tys útlá a já poznal mnoho, co zaplatil jsem těžkou daní, a nevím, jak tě šetřit toho. Mé srdce váhá – leč tu zrovna v tvé očí zřím a dej mi ruku! – mně páteř bůh snad tenkrát rovná. Jak tětiva jsem v ruce jeho i prsty cítím, jak mne svírá, mne váhavého, zkroušeného: tvá něha když mou duši přímí, buď mou jak já i se sny svými! 104