CHLAPEC A DELFÍN

Jiří Mahen

CHLAPEC A DELFÍN
Sotva slunce vyjelo si, už na sebe čekali, jako šipka z luku bohů chlapec letěl se skály – a tam dole velká ryba na hřbet hned ho nabrala, jako tuleň hroužila se, jako kočka hopsala... Slunce na svém voze žhavém vyjelo až na nebe, ti dva ještě spolu byli, v písku spali u sebe... Ostrý žár se zvolna šinul po pobřeží dalekém – jaká láska hrála si to se zvířetem, s člověkem? Za ostrovů řadu tmavou slunce už se nížilo, ti dva spolu loučili se, 57 konce tomu nebylo... Jako ryba ještě v spánku hoch se vrtěl v posteli, ryba zatím v hloubce moře snila o svém příteli. Znáš tu starou pověst krásnou o chlapci a delfínu? I to hravé zápolení mělo hrůznou hodinu: na hřbet ryby hoch se vrhá, ploutve hrot ho proniká... Na břeh letí oba – hynou... Jaká hra a tragika –! Slunce na svém voze žhavém sjíždí nebes po báni... Co to dneska vzácným zvukem ve tvém srdci vyzvání? Na pár divný, osud jeho zapomenout nemohu: kdo převezme u mne jednou delfínovu úlohu? 58